Rozhovor s kapitánem Áčka, Honzou Bubeníkem
Minulou sezónu jsme začali dělat rozhovory s hráči. Letos to bude stejné. Jako prvního jsme se na pár otázek zeptali kapitána, Jana Bubeníka.
Honzo, čím si vysvětluješ opět špatný úvod do sezóny? (Áčko první 2 zápasy prohrálo)
Na první kolo jsme dostali těžký los to je jedna věc, na druhou stranu máme dost kvalitní kádr který dle mě má na to se pohybovat v horních patrech tabulky. S Benešovem jsme dle mě nehráli až tak špatně, bohužel jsme je nechali dostat se do takového laufu, že i kdyby házeli na koš ze šatny tak by jim to tam padlo. Nazval bych to den blbec pro náš tým. V nedělním utkání jsme začali velice dobře, hru jsme kontrolovali a měli jsme jednoznačně vyhrát. Druhou půlku nemohu hodnotit, jelikož jsem utíkal za svou manželkou do porodnice.
Venkovní utkání jsme sice vyhráli, ale naše opět nebyla ideální. Kde vidíš největší rezervy „svého týmu?
Naše rezervy vidím jednoznačně v komunikaci v obranně a malé sehranosti, kdy každou sezónu trvá než si sedneme a rozjedeme lokomotivu, co nikde nezastavuje :-) Myslím, že tento víkend jsme ji malinko rozpohybovali a za 14 dní to bude už pěkná mašina!!!
V neděli jsme hráli v Jindřichově Hradci, kde jsi prožil velkou část své kariéry. Jaké bylo vrátit se na „místo činu“?
Už jsem se sem jednou vracel před 2 nebo třemi lety. Přijet do JH je pro mě vždy skvělý zážitek, zůstalo mi zde spoustu přátel, které moc rád vidím (i proti nim hraju) a i letos se jich i pár přišlo podívat. Je pravda, že jsem chtěl jet do JH po zápase v Táboře a zavzpomínat na staré dobré časy a třeba i tím oslabit domácí tým, ale nakonec to vše dopadlo, jak mělo. Je pravda, že pár kontaktů a pozvánek jsem měl, ale z rodinných důvodu jsem bohužel vše odřekl. P.S. Pánove z JH příště už bude malej velkej, takže těch pár piveček si dáme :-)
S Jindřichovým Hradcem jsme prohrávali až o 18 bodů, co bylo podle tebe hlavní příčinou obratu?
Myslím, že to bylo tím, že jsme stále hráli svou hru a i když na nás nezvykle jsme byli trpěliví a věřili že to zvládneme. Druhý fakt asi byl i ten, že soupeř nasadil hodně velkou laťku a dusil nás po celém hřišti, jak to šlo a třetí a nejdůležitější faktor bych uvedl, že kdokoliv byl na hřišti, tak tam nechal 120% a hráli jsme suprově jako tým.
Áčko se dlouhodobě potýká s nízkou úspěšností z čáry trestného hodu. Nad čím přemýšlíš, když jdeš házet šestku?
Já nad ničím, protože pro mě to jsou celkem jisté hody a nevěřím, že bych mohl minout :-) Doufám, že jsem to teď nezakřikl a má úspěšnost bude stále minimálně stejná :-)
Víme, že se snažíš dát každý zápas trojku, kterou věnuješ babičce. Jak dlouho tato tradice trvá? Neuvažuješ, že budeš dávat 2 pro syna? :-)
Ano, celé to vzniklo, když ještě babička byla čipernější a jezdila na zápasy a kříčela „Honzíku trojku“ tím to vzniklo, že musím dát každý zápas aspoň jednu, aby měla radost. Trvá to myslím od doby, co jsem se vrátil z působení z JH, takže cca 8let. Chtěl bych samozřejmě dávat i jednu pro synka, v neděli se mě to podařilo, tak to snad bude trvat dál tato série.
Už jsme to nakousli, nedávno se ti narodil první syn, Janek. Jak se od té doby změnil tvůj denní režim a celkově život :-)?
No změnil se v tom, že již po práci nespím, ale věnuju se rodině a pomáhám manželce, aby si i ona odpočinula po celém dnu s tím malým rošťákem :-) Celkově asi změna moc není velká zatím, to postupem času jak poroste. Co k tomu Je to JANEK :-)