Rozhovor s Honzou Bubeníkem o návratu do Chrudimi
Oslovili jsme jednu z výrazných osobností chrudimského basketbalu, kluka, který tady vyrůstal, pak odešel a přes nejvyšší soutěž v Pardubicích a 1. ligu v Jindřichově Hradci se vrátil zpět domů. Jenže pak si zase odskočil, aby se přes sranda zápasy v Heřmanově Městci opět vrátil do Chrudimi. Není
to nikdo jiný než Honza „Džejdý“ Bubeník, fanoušek Dukly Jihlava ve všech možných sportech, miláček publika a letos tahoun našeho áčka.
Honzo, jsi rád, že jsi zpátky v Chrudimi?
Musím uznat, že jsem po konci v Chrudimi nečekal, že si jestě někdy zahraju za Áčko 2.ligu a jsem rád, že si zde ještě mohu zahrát. Tímto bych chtěl poděkovat Jiskře Heřmanův Městec, že mě dobře připravila na vyšší soutež než jsme s klukama hráli.
Myslím, že s porcí minut a svými výkony na hřišti můžeš být spokojen, je to tak? Nebo jsi k sobě kritický a není to podle tvých představ?
Každý chce hrát samozřejmě co nejvíce. Pokud bude minutáž a i bodový příspěvek na číslech, které byly v zápasech, které jsem doposud odehrál, tak budu spokojen a snad i tým a trenér.
Nebudeme si nic nalhávat, před odchodem do Heřmanova Městce jsi nebyl v nejlepší kondici… Pak jsi ale zhubnul, omládl a teď už si nás zase všechny na hřišti vodíš. Co stálo za tvou proměnou?
Je pravda, že jsem na poslední sezónu v Chrudimi nebyl dobře připraven a soutěž nestíhal. Důvody byly zhruba 3 zásadní. 1. zdravotní, kdy má „nadváha“ mě často způsobovala různé zranění a v 33 letech brát prášky na tlak, si myslím, by bylo docela brzy. 2. sportovní, kdy mám sport v krvi a končit se mě ještě nechtělo. 3. Hlavní příčina byla rodina pro kterou jsem začal stavěl barák. Díky stavbě jsem domů chodil znaven více než je zdrávo. Navíc se mi narodili dva synové a rád bych si s nimi úžíval života. Bylo těžké to zkloubit hlavně poté, co první syn začal „běhat“.
V letošní sezoně ses vrátil až v momentě, kdy začaly zápasy. Nestihl jsi letní přípravu. Na druhou stranu se toho moc nezměnilo v kádru Chrudimi. I přesto, bylo pro tebe těžké se dostat zpátky a zapadnou do týmu?
Letní přípravu již pár let nedodržuji, na druhou stranu se celoročně udržuji hraním jiných sportu (fotbal, futsal, volejbal a tenis) a rád ji přenechávám mladším. Do týmu nebylo těžké zapadnout, všechny kluky znám a i herně si myslím, že zatím dobrý.
Jak si užíváš hru s mlaďákama. Respektive s mladšími, byť těm klukům už taky táhne na třicítku?
Hru si užívám zatím dobře a myslím, že i přes velkou marodku se v souteži držíme statačně a dobře. Myslím, že můžeme dosáhnout dobrého výsledku v soutěži. S hraním s mladšímy kluky jsem si už poslední dobou zvykl, v Chrudimi je starší jen Ondra Zítko. V Jiskře to byl můj bratr a skvělý pivot Kůča – tímto chlapce zdravím, jestli si to přečtou.
Co říkáš vůbec na letošní sezonu. Od začátku spousty zranění, zažil jsi tohle už někde?
Zažil jsem to jednou při svém prvním roce v mladším dorostu v Pardubicích, kde jsem pouze trénoval a hrál zápasy v Chrudimi za starší dorost. V půli sezóny jsem byl povolán, jelikož i se mnou nás bylo maximálně 7 na zápasy. Doufám, že se kluci začnou pomalu uzdravovat a budeme silnější.
Prozraď jaká je dohoda s trenérem a jak dlouho budeš v Chrudimi? Případně plánuješ se do Heřmaňáku ještě vracet?
Do Heřmanova Městce bych se rád jednou vrátil. Opustil jsem tým 3 dny před prvním zápasem a potom, co se mě tak krásně ujali, jim to i dlužím. Dohodu máme s trenérem, ale tu bych nerad ventiloval mezi novináře :-) Prozradit mohu, že zůstanu minimálně do doby než půjdu na plánovanou operaci žil po novém roce.
A na závěr, jak se ti líbí být opět na hřišti s tvým velkým kamarádem Ondrou Zítkem, jelikož jste spolu zažili mnoho a to nejenom na basketbalových kolbištích.
S Ondrou jsme si dost zažili a zažíváme i mimo basketbalové hřiště. Jsem moc rád, že si spolu zase zahrajeme dříve než za veterány. Tímto bych chtěl nenápadně apelovat na trénéra, aby se nebál nás poslat na hříště dohromady. JSME STAŘÍ ALE DOBŘÍ!!!