David Růžička: Basketbal je moje srdeční záležitost
Ahoj Davide, díky moc za rozhovor, že jsi svolil a odpovíš nám na pár otázek.
Jste tak otravní, že mi nic jiného nezbývá (smích).
Chtěl bych Tě na začátku poprosit, zdali by ses mohl fanouškům trochu představit, jak jsi dostal k basketu, kde všude si hrál a co tě zlákalo k tomu stát se trenérem?
Basket hrál můj starší brácha. Chodil jsem se na něj dívat, fandit, o přestávkách jsem si házel na koš a začalo mne to bavit, tak jsem začal v 5. třídě pravidelně trénovat. Vedle basketu jsem hrál házenou, dělal atletiku, střílel ze vzduchových zbraní, ale hlavně hrál fotbal v Baníku Ostrava (BANÍK ...o !!!). Postupně to časově nešlo sladit. Hlavně dojíždění do vzdálenějších částí Ostravy, tak jsem postupně zrušil střelbu, pak atletiku, fotbal a při rozhodování mezi házenou a basketem zvítězil děravý koš.
Jako hráč jsem prošel Ostravou (kromě NH Ostrava tehdy ještě hrál ligu i Baník Ostrava), Olomoucí a nakonec Chrudimí. Tady ale sportovní pokračování bylo velmi krátké, 1 zápas, zraněný kotník a do toho přišla revoluce, jiné aktivity a s tím také konec sportovní kariéry.
Basketbal je zřejmě moje srdeční záležitost. Chvíli jsem zvažoval nechat své civilní profese a dát se na dráhu profesionálního trenéra, ale nakonec zvítězila ekologie nad trénováním.
Ve svém zkušenějším věku by ses na trénování dětí mohl vykašlat, co tě na tom pořád baví?
Někdy v roce 2001-2 jsem poznal kluky, kteří v Pardubicích trénovali nebo pískali basket. Ti mě přemluvili k trénování v Tesle Pardubice, kde jsem byl rok, ale moc mi to nešlo. V roce 2003 jsem přešel do BK Pardubice a od té doby tam zůstal až do roku 2014. Dělal jsem s krátkou přestávkou asistenta trenéra u Oldy Zdobinského, nejdříve u U-17 a pak U-19. Prostředí bylo hodně motivující i pro mě – špičkový mládežnický basketbal, skvělé zápasy, a to mě přinutilo si udělat i B licenci a aktivně se zapojit a učit extraligový basketbal.
Jak jsi se dostal do Chrudimi?
Oženil, přestěhoval se do Chrudimi a zůstal.
Jsi tu již 3 sezonu, pokud se nepletu. Dokážeš popsat své působení v klubu?
Po sezóně 2014 jsem chtěl rok vynechat s tím, že čas, který jsem věnoval trénování v Pardubicích budu věnovat sobě – angličtina a tělocvik s chátrající sportovní schránkou (bez smíchu). K tomu jsem chtěl přidat jeden trénink v Chrudimi, jako pomoc chlapům, kteří to tady dělali roky a chtěli končit s trénováním. Trochu se to zvrtlo, no ….. asi to fakt bude srdcovka.
Máš tým, který vychováváš v podstatě od jeho začátku, byly začátky těžké?
Těžké ne, ale zvláštní. Nikdy jsem netrénoval děvčata. A společné družstvo chlapců a dívek v prvním roce v Chrudimi bylo trochu šok. Vznikla fajn parta, pak se přidali „naši Pardubáci“, kteří vozili a vozí své děti na tréninky naprosto pravidelně, a to je základ současných skoro dvou družstev, která letos budou hrát v kategorii U-15 a U-17. Rád bych, aby to pokračovalo dále a vybudovala se celá základní struktura chlapeckých soutěží, to ale koukám už moc dopředu.
Určitě ovšem musí být vidět progres u hráčů. Nemusíš jmenovat, ale najdou se u nás v klubu kluci, kteří by to mohli dotáhnout vysoko?
Progres je viditelný na všech, kteří pochopili, že tréninkem se mohou zlepšovat a také příjemně trávit volný čas. Jsou téměř všichni hráči. Nevím, jak vysoko směřuješ, ale už se nám klubou hráči, kteří budou moci přestoupit do extraligy a věřím, že se to povede u více hráčů.
Působili jste v nadregionální soutěži, letos budete hrát ligu. Porovnal bys tyto soutěže?
Asi nesrovnatelné, v nadregionálu mohli hrát starší hráči, v lize je to jednoznačně vymezené ročníky. Budeme hrát s rezervami extraligových týmů, kde hrají jako pendli i extraligoví hráči. Některá ligová družstva jsou podle ročníku někdy v extralize, někdy v lize, atd. Celá soutěž je rychlejší, tvrdší a celkově vyspělejší. Čeká nás opravdu náročný přechod, ale věřím, že to zvládneme.
Zpátky ještě k letošní sezoně, jak probíhala příprava? Jsi spokojen?
Začali jsme 7. srpna a trénovali všechny pracovní dny. Poslední týden v srpnu byl dvoufázový. Všechny tréninky probíhaly v hale v Chrudimi. To bylo docela dobré, bohužel bylo několik zranění, takže ne všichni absolvovali plnou porci tréninků a rozdíly jsou znát.
Začátek školního roku znamenal trochu zmatky. Někteří kluci jsou nově na středních školách, rozvrhy, cestování, taneční atd. Navíc se mi nepovedla úplně povedeně naplánovat přátelská utkání, a z těch co jsme odehráli plyne jediné – potřebujeme hrát, hrát, hrát. Do začátku soutěže máme ještě 3 týdny, tak se to pokusíme dohnat.
Co kluci, neflákali se přes léto?
Různě, na některých bylo vidět, že přišli připraveni a sportovali, někteří skutečně odpočívali. K tomu červenec slouží. Špatné je, když do zahájené sezóny v srpnu zasáhnou brigády, dovolené s rodiči a nebo pokračování prázdnin některých jedinců.
S jakými cíli vstupujete do letošní sezony?
Pokud jde o U-17, tak cíl je jasný, udržel ligu pro příští sezónu. Případně připravit hráče na kvalifikaci o ligu pro příští rok.
U dalších kategorií je cíl také jasný - rozšířit hráčskou základnu přípravky (ročníky 2005, 2006 a mladší), a to samé platí i pro ročníky 2003 a 2004 v kategorii U-15 s přáním odehrát s nimi co nejlépe nadregionální soutěž.
Rádi přivítáme nové kluky do těchto kategorií, kteří budou mít chuť se naučit kouzla s míčem, střílet koše a bavit se basketbalem.
Baskeťáci vědí, že máš své legendární letní sídlo, kam právě bereš mladé na brigádu, už jsi vzal někoho z Chrudimi na svou pověstnou chalupu?
Ne, nevzal. Otrokářství prý loni zrušili.
Závěrem pozvi svůj pověstný fanklub rodičů a hlavně maminek na letošní zápasy.
Náš fanklub je věrný a ty není třeba zvát, jen sdělit kdy se hraje a již se na ně těším. Pozvat bych chtěl rodiče nových hráčů, kteří za nás nastoupí poprvé, aby přidali své hlasivky a dlaně k našim věrným fanouškům, a především spolužáky a kamarády hráčů aby přišli zafandit.
No a samozřejmě všechny další fandy basketu - slibujeme, budeme se snažit ze všech sil !!!
Davide, díky moc!