Rozhovor s Richardem Králem
Na našem facebookovém profilu faunoušci rozhodli o dalším členu našeho klubu, se kterým chtějí rozhovor. Nakonec si vybrali člena našeho B-týmu, Richarda Krále.
Ríšo, než začneme o basketu, řekneš nám něco osobě?
Takže je mi 19 let, bydlím v Chrudimi a aktuálně studuji v Pardubicích na Dopravní fakultě Jana Pernera. Kromě sportu se taky hodně zajímám o hudbu a módu.
Čemu jsi se věnoval před basketbalem, dělal si jiný sport?
Začal jsem u fotbalu, ten jsem hrál 9 let a během toho jsem vyzkoušel i tenis a atletiku. Fotbal mi po technické stránce šel celkem dobře, jenomže s přibývajícími roky a sezením u počítače přibývala i kila, což byl problém jelikož jsme hráli nejvyšší ligu. V 7. třídě na základce jsem měl přes 90kg a fyzicky jsem na to už neměl, ale v té době jsem si ještě neuvědomoval jak vypadám. V 8. třídě jsem plánoval konec s fotbalem a v tu dobu mi kamarád od plenek, David Vácha, ukázal koloběžku a já to chtěl taky zkusit. Ze začátku to nevypadalo nadějně, ale tím, že jsem ježděním trávil celé dny od rána do večera, se mi povedlo hodně zhubnout a naučil jsem se i trošku jezdit. Jezdil jsem aktivně asi 4 roky a prošel jsem ohromnými změnami v životním stylu.
Lidem, kteří tě sledují na sociálních sítích, jisto jistě neuniklo, že jsi býval velkým riderem na koloběžce. Stále ještě jezdíš? A absolvoval jsi v minulosti nějaké závody?
Za ty čtyři roky jsem se toho naučil docela hodně, jezdili jsme ve skateparcích po celé republice a na vrcholu jsem dělal i nebezpečné triky, které ne vždy to dopadly podle plánu. Pár ošklivých pádu jsem zažil. Teď se jdu projet jen rekreačně párkrát do měsíce, když je hezké počasí. Závody jsem jel pouze jednou v Chrudimi a nevyhrál jsem, respektive to byl jam. To je taková uvolněnější forma závodů, při které jezdí všichni jezdci najednou a porota pak rozhodne o vítězi.
Čemu se nyní věnuješ mimo basketu?
Poté, co jsem přestal jezdit na koloběžce a začal hrát basket jsem se vrátil k fotbalu. Holas (Jakub Holý) mě nalákal na zkoušku do Dřenic, kde jsem odehrál sezónu a půl jako dorostenec a teď hrajeme s chlapama okres, do kterého jsme loňskou sezónu postoupili a po podzimu jsme na překvapivém 6. místě. Takže kromě basketu to je teď fotbal, škola a kamarádi.
Basket hraješ poměrně krátkou dobu, kdo nebo co, tě k této hře přivedl?
Basket mě vždy bavil, ze základky jsem měl základní znalosti hry a občas jsme si chodili s klukama zaházet. Jednou jsme se na hřišti potkali s Tkadlim (Tomáš Tkadlec), kterého jsem znal z už zmíněného skateparku, jelikož jezdil dříve na skateboardu. Viděl, že mě to baví a začali jsme chodit na street častěji, většinou jsme chodili jen my dva. Ostatní kluci byli často někde pryč a tkadli věděl, že když napíše mně, tak že půjdu na 99%. Po nějaké době jsem si zjistil jak to je s basketem v Chrudimi a na podzim roku 2017 jsem přišel se Zouhym (Michal Zouhar) na první trénink. Honza Soudek mi řekl, že mi na konci tréninku oznámí, jestli můžu chodit trénovat, nebo jestli už je pozdě na to začínat v 17 letech. Naštěstí to vyšlo.
Každým rokem je na tobě vidět velké zlepšení, v čem myslíš, že máš nyní dobré a naopak i slabé stránky?
Rychle se učím, to je asi má nejsilnější stránka. Ze všech sportů a aktivit jsem získal dobrou koordinaci, přehled o dění na hřišti, reflexy, předvídání a myslím, že i správné vyhodnocování situací. Technicky mám v basketu ještě co dohánět. Střely z dlouhé i krátké vzdálenosti a driblink ještě neovládám tak, jak bych chtěl, ale když si uvědomím kolik mám nahráno minut a odstřílených střel oproti ostatním, tak jsem celkem se svou úrovní spokojený. Mojí velkou slabinou je nervozita a psychika na hřišti. Nevím proč, ale určitě při zápase nehraju tak dobře jako na tréninku.
Dáváš si před sezónou nějaké osobní cíle?
Zlepšit individuální schopnosti, ne ve smyslu statistik, ale spíš abych se cítil na hřišti víc sebevědomě a věděl, že se posouvám dál.
Přejdeme k aktuální sezóně. V rámci přípravy jste absolvovali po delší době soustředění v nedaleké Třemošnici. Na týmu bylo vidět, že nechtějí zopakovat špatnou loňskou sezónu. Nicméně jste zatím prohráli všech 6 utkání. Kde vás nejvíce tlačí bota a co je potřeba udělat, aby se výsledky zlepšily?
Zatím ve všech utkáních, které jsme odehráli, jsme nepředvedli moc týmového basketu. Naší největší slabinu vidím v týmové hře a konzistentním výkonu. Doposud jsme nebyli schopni odehrát celé na utkání ve stejném tempu. Pokud chceme vyhrávat, musíme omezit sobeckou hru, víc si přihrávat a vytvářet si volné pozice. Basketbal je týmový sport a zápasy nemůže spasit jeden hráč.
Na tvém těle si člověk hned všimne pár obrázků. Kolik máš tetování? Mají pro tebe nějaký speciální význam?
Mám jich asi 18, jestli správně počítám. Ano každé něco znamená. Některé jdou ve významu více do hloubky, ostatní o něco méně.