Jakub Kmošek hodnotí své působení v Chrudimi
Vážení fanoušci,
Stojíme stále ještě na začátku nové sezony, ale pojďme se ještě podívat hlavně na tu minulou. V loňském roce nás posílil jeden hráč, kterého rozhodně v davu nepřehlédnete, který má vždy (pokud není zadýchaný) co říct, který rozvířil kabinu tím, že si umí udělat srandu z kohokoliv, ale zároveň i ze sebe samého. Ano, je to on, kluk, který hraje pod košem, ale s přibývajícími minutami běhá jen od trojky k trojce. Vážení přátelé, Jakub Kmošek!
Kubo, pojďme čtenářům připomenout, jak si se dostal do Chrudimi?
Bylo to v době, kdy jsem za poslední rok měl shozeno cca 20 kilo a Honza Večeřa viděl na instagramu, že si chodím zahrát v Praze. Psali jsme si, že chodím trénovat třikrát týdne, do toho ještě střílet a zeptal se mě, zda bych se necítil na druhou ligu nebo to alespoň nechtěl zkusit. Nejdříve jsem odmítl, následně se na VČL v Chrudimi potkal se Štěpánem Popelkou, když jsem pískal B-tým. Viděl, že opravdu se sebou něco dělám a řekli jsme si, že když zkusím nastoupit v 2.lize, nemám co ztratit. Tak jsem to šel zkusit. O strachu z návratu do 2.ligy se mluvit nedalo, jelikož peníze a strach jsem nikdy neměl 
. Po jednom tréninku s týmem jsem dal 9 bodů Vysoké, 17 bodů Holicím a bylo jasné, že to zkusíme i nadále.
Jak bys zpětně ohodnotil svoje působení v týmu?
Bylo to asi velké pozitivní překvapení pro všechny. Myslím, že jsem si s kluky z týmu i kolem týmu sedl maximálně, znali jsme se již z doby, kdy jsem hrál za Přelouč nebo do Chrudimi jezdil pískat Béčko nebo zápasy mládeže. Parta je tu skvělá, bylo videt, že si rozumíme na hřišti i mimo něj. Snažil jsem se odvést maximum, sezónu jsme odehráli velmi slušně i v nízkém počtu hráčů a jak by řekl Martin Truneček:”To byla jízda!” Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budu hrát 2. ligu s průměrem přes 11 bodů na zápas, hrozně bych se mu smál stejně jako každý, kdo by to slyšel.
V čem byl tvůj přínos?
Odehrál jsem potřebné minuty, dokázal proměnit příležitosti z pod koše i dlouhé vzdálenosti, doskočit a občas i ubránit. Navíc jsem byl pozitivní i když se nedařilo a snažil jsem se vždy všem zlepšit náladu.
Bylo něco nového, co jsi se naučil? Obohatila hra s chrudimskými borci nějak tebe? Klidně i mimo hřiště.
Naučil jsem se chápat to, že i když odehraješ zápas jakkoli, stejně ti Honza Bubeník vynadá do buzerantů
Dá se říct, že už nepatříš k nejmladším, ve druhé lize běhá spousty mladších a lehčích kluků, kde ale ty bereš motivaci?
Motivací bylo ostatním i sobě ukázat, že na to stále mám. Spousta lidí se smála, že jdu hrát 2. ligu, co tam budu dělat, ale zpětně jsem od nikoho neslyšel, že to byla chyba. Navíc se mi dařilo po několika letech díky hubnutí opět smečovat během rozcvičování a to byl úžasný pocit. Přeci jen konečných 30 kilo dole bylo znát.
A jak se vůbec připravuješ na zápas, měl si v Chrudimi nějakou zvláštní přípravu/rituál?
Rituálem se stalo pískání před zápasy. Obvykle jsem na zápas přijel odněkud, kde jsem byl jako rozhodčí a tělo bylo už lehce rozcvičené. Před zápasem vždy místo strečinku vystřelit cca 20 trojek, hecovat trenéra, že dnes to z dálky bude padat a vidět jeho výraz, že mě potřebuje pod košem a ne na trojce 
V Liberci mě viděl trefit před zápasem 11 trojek v řadě a tam jsem tu obavu, že nebudu pod košem, viděl velmi výrazně.
Máš utkání, které ti z loňska utkvělo v paměti? Které se ti extra vydařilo?
Jednoznačně domácí zápas proti Žďáru. Do zápasu jsem vstupoval po čtyřech odpískaných zápasech kategorie U17 a měl jsem toho plné zuby. Soupeř začal třemi koši zpod koše, všechny šly přes mě, čekal jsem, že půjdu dolu. Nebyl jsem vystřídán, soupeři to ihned oplatil a pak se již dařilo. V utkání jsem i díky třem trojkám dal 21 bodů, byl nejlepší střelec zápasu a večer po zápase jsme seděli celý tým na pivu. Úžasný den, na který nelze zapomenout.
Za Chrudim si nastoupil i letos, dá se říct, že to, alespoň pro letošek, byl pro tebe na chvilku poslední zápas. Zároveň bychom tě teď měli vídat s píšťalkou v puse…Bohužel přišlo zranění, jak to s tebou momentálně vypadá a plánuješ vrátit se k basketbalu?
Letos jsem šel odehrát poslední zápas v rámci druhé ligy v Brandýse, kde se bohužel prohrálo. S ohledem na pískání jsem se dále rozhodl hrát pouze nižší soutěž v Praze, ale první zápas pro mě skončil nejhůře jak mohl. Po dopadu na nohu soupeře jsem si vykloubil kotník, nad kotníkem zlomil lýtkovou kost a přetrhl vaz v kotníku. Nyní po operaci odpočívám doma, šest týdnů budu mít dlahu a pak začne postupná rehabilitace. K hraní se již nehodlám vrátit a budu se věnovat jen basketbalu z pozice rozhodčího. Věřím, že i v letošní sezóně ještě pár utkání stihnu. Zpětně jsem velmi vděčný za to, že poslední sezónu jsem strávil v úžasném kolektivu v Chrudimi. Děkuji klukům, speciálně pak Štěpánovi Popelkovi, že jsem měl tu možnost.
Kubo, nakonec nahecuj trochu kluky i fanoušky týmu.
Chtěl bych pozvat fanoušky, aby navštěvovali co nejvíce domácí utkání. Je na co koukat, dlouhodobě kluci hrají na špici 2. ligy a přeju jim, aby to i letos vypadalo podobně